TEĎ, KDYŽ CÍTÍM

jak málo času je,

zamlouvávám se do všeho:

do neznámé ženy, jejíž jméno mi zůstane tajemstvím,

do vrány, zobávající půlku

housky, kterou tu pro ni žena

nechala.

Teď, když spadly i ty zdi,

o nichž jsem netušil,

že jsou zdmi, mi na všem záleží.

Slunce, jež hřeje na všechny strany,

bez rozdílu,

mi ukazuje, jak na to.

Dnes mne bolí srdce,

ne snad z nějakého nedostatku,

ale proto, že láska, kterou jsem

celou tu dobu v sobě nosil,

prorazila všechny brány podmínek a důvodů.

(Mark Nepo - překlad Míša Laversová)