LÁSKA JE TUŠENÍ

MARK NEPO

Úryvek z knihy Things That Join The Sea and The Sky

Silný vítr zavane malého ptáčka na strom, kde přistane na větvi. Prudké přistání setřese jasně zelený list, který se snese dolů k zemi. Tam na něj ve chvíli dopadne tlapka mého psa uhánějícího za míčkem, který jsem mu právě hodil. Veverka, která uždibuje semínko, co před chvílí spadlo z krmítka pro ptáky, ho rychle pustí z paciček a odskočí pryč, jakmile se pes na cestě za míčkem přižene blíž.

Každý výsek života odráží propojenost všeho a všech.

Smutná, utlačená matka tří dětí, tak unavená po celém dni v práci, zanechá opar svého smutku na pokladním pultu supermarketu. A pokladní pak o přestávce zaplaví nenadálá vlna melancholie, pro kterou sama nemá vysvětlení. Je až s podivem, jak kdokoli z nás může vůbec prožít den a zůstat přitom sám sebou. Ale pokud zůstaneme pouze sami sebou, není to vlastně smutné?

To proto tě chci poznat a pochopit, co tě pohnulo k úsměvu, když ses ocitla o samotě. Chci studovat tisíce nálad, jež tvarují a hnětou lidskou tvář. Chci v každé duši spatřit plátno, jež každý den pokryje barvami, které nikdo z nás dopředu netuší. Dnes ráno jsem se dotkl trávy a rosa na dlani mi přitakala, že pod vší svou tvrdostí a tíhou je život přece měkký, vlídný.

Laskavost je láska beze směru, jež prostupuje vše, a přece, projevovat se tu musí právě námi, aby svou vláhou napojila celou zem.

(Překlad Lucie Königová)