úryvek z knihy The One Life We’re Given

Vdovec se přišel k vědmě svěřit se a zeptat se, jak si ulehčit své trápení. Prosil ji o moudrou radu. Vědma se s ním vydala na procházku podél potoka.

Ptal se jí, jaký to má všechno smysl. Jaký je smysl života? Vědma ho vyzvala, aby usedl na velký balvan u potoka, uchopila větev, která ležela na břehu a ponořila květen do potoka.

“To záleží na tom, co opravdu znamená mít, být naživu.” Vdovec nevěděl, co na to odpovědět. Vědma mu dala větev a pobídla ho: Tak to zkus sám, ponoř ji do vody Ty.”

Vdovec to udělal a po chvíli zjistil, že v tom, že cítil vodu přes větev až do své ruky, je něco uklidňujícího. Vědma se dotkla jeho ruky a řekla: “Vidíš, teď cítíš vodu, aniž se jí přímo dotýkáš, a tak je to i s významem a smyslem života.”

Muž jí nerozuměl.

“Zavři oči a zkus se napojit na svou ženu. Ucítíš její přítomnost ve svéM srdci, aniž by ses jí musel dotýkat. Tak nás význam a smysl, nehmatatelné a přitom citelné, každodenně zachraňují a jsou nám spásou.

Vdovec začal plakat. Vědma ho objala a řekla: “Nikdo přesně neví, jak žít, ani jak zemřít. Umíme pouze milovat a ztrácet a sbírat větve významů a smyslu podél našich cest.”

Každá kniha, každé umělecké dílo, každý talisman, poklad či upomínka, které si předáváme z generace na generaci, každý příběh - to všechno jsou větve významů a smyslu, které nám pomáhají žít. A i když se rozvíjíme postupně, kroky, kterými v životě kráčíme a rozvíjíme se, nemají žádnou logickou posloupnost. Každý život se namísto toho odvíjí, tak jako dešťová voda zaplňuje reliéf vody, na kterou dopadá. Žádný kousek země není stejný jako ten vedlejší a déšť se musí vsáknout do každé pukliny a každého žlábku v půdě jinak: dopadá, stéká, sbírá se do louží a vsakuje se, jak je zrovna potřeba. Stejným způsobem význam vyplňuje reliéf života každého z nás.

Jsem si jistý, že v životě nám význam toho, co žijeme a co znamená být naživu, dochází prostřednictvím vztahů a tím, že pracujeme s tím, co je nám dáno. Bez ohledu na to, čím se živíme, je tím jediným podstatným povoláním, tím, k čemu nás život volá, naslouchání srdci ve chvílích, kdy nám říká: toto je podstatné, tímto ožívám, o toto nezle přijít.

Vnímat smysluplnost své zkušenosti si žádá, abychom důvěřovali tomu, že poznáme, na čem záleží předtím, než třeba až časem pochopíme, jaký konkrétní význam to pro nás má.

(Přeložila Lucie Königová)