Průzračné nebe vědomí

nezastírají odsudky

Vědomí je zcela přirozeně neodsudečné.

Což znamená, že každý mrak odsudku

může připlout i odplout

ale nezanechá stopy.

Vědomí je samo o sobě přijímající,

je nedozírným nebem lásky,

na němž svět může svobodně tančit

a lidé mohou být takoví, jací právě jsou.

Netřeba soudit odsudky jako něco špatného,

nesprávného nebo neduchovního.

Ten boj je přece tak vyčerpávající.

Buďte tím, kým jste. Buďte nebem.

Otevřeným. Nedozírným.

—

Skutečný konec utrpení

nastává, když si uvědomíme

naprostou blízkost a důvěrnost

života jako takového.

Jinými slovy, když do hloubky přijmeme

vše, co prožíváme, co se objevuje

v našich prožitcích, v naší žité zkušenosti.

V tomto hlubokém přijetí

jsou mysl a srdce jedním.

Nic je vším

a nikdy nebyly oddělené.

—

To, co jste,

nemá vůbec zájem dojít

někdy v budoucnu osvícení.

Neboť to, co jste,

je Světlo života

Věčné, stále přítomné,

neustále zářící.

(Přeložila Lucie Königová)