A tu si jdete jarním ránem po důvěrně známé stezce a v hlavě se vám honí otázky, palčivé otázky, které jakoby si vyžadovaly okamžitých odpovědí. Co dělat s tímto vzácným darem života? Kam jít? Co teď říct? Co si vybrat a co ne? Jakému hlasu naslouchat? Jak to všechno zase spravit? Jak to všechno vybalancovat? Jak se vyhnout zhroucení?

A najednou se ty otázky roztříští na milion tich, protože se na cestě před vámi usadil maličký ptáček. Usadil se v tady a teď, ne v tam a pak, v nichž hledáte své

Odpovědi. Váš pohled se střetne s tím jeho a vy najednou víte, že vesmír je zcela v pořádku. Otázky budou či nebudou zodpovězeny, řešení se objeví či neobjeví v ten pravý čas, protože se jim otevřete a dáte k dispozici - tak jako právě teď tomuto maličkému a neočekávanému ptáčkovi.

Možná dnešek není dnem, kdy zazní odpovědi a ujistí vás nezlomné jistoty, a je dnem pro ptačí zpěv a setrvání ve společnosti otázek, které vás provázejí při ranních procházkách známými stezkami.

(Přeložila Lucie Königová)