Úryvek z knihy „Things That Joint he Sea and the Sky“

„Na naší otevřenosti je nejcennější to, že nás očišťuje ode všeho, co by nás mohlo zatěžovat: vzpomínek, ran, domněnek a závěrů – ba dokonce i od trosek nesplnitelných snů. A důležitější než to, čeho dosáhneme nebo oč usilujeme, je očistné vypouštění všeho, co se kdy pousazovalo v přehradě našeho vnímání a cítění. Protože nezpracované zkušenosti a neuskutečněné sny ucpávají tepny našeho bytí a ohrožují nás na životě. Ať už se nám to líbí nebo ne, žádá se od nás, abychom do sebe vše vpustili a nechali sebou proběhnout, doslova protéct a přitom věřili, že ozdravným a obrodným je pro nás už samotný tok života, tak jak proudí námi, nikoli to, co všechno nashromáždíme nebo čeho všeho dosáhneme cestou. Tak, jako krev musí proudit orgány, jako řeky se musí vlévat do moře, máme-li zůstat čerství a tvární, musíme sebou nechat proudit myšlenky a city. Po všech těch letech jsem zjistil, že cílem není zcela se vyprázdnit či se naopak zaplnit až po okraj, ale zůstat otevřeným korytem, kterým proudí vše, co nám život může nabídnout. A to se stále ještě učím.“

(překlad Lucie Königová)